Zdá se to jako věčnost, kdy jsem napsala poslední příspěvek do blogového světa (pod jakoukoliv internetovou alias, kterou jsem právě měla). Říkávali mi, že jsem dobrá, ale s odstupem se naskýtá otázka, nakolik jsem měla oprávnění tomu věřit, protože pochvalným komentářům jsem děkovala a kritiku posílala do intestina crassa.
Rovněž je nutné zmínit, že „kariéru“ malé blogové ikonky aka „ta Lenne“, jsem založila na srážení těch, kterým bylo méně, než mně, a kdybych srovnala sebe v tomtéž věku s nimi, budu ráda když ze mě nevyjde virus, který závidí bakterii, že má na Wikipedii.cz delší článek.
Nevím, kdo z nás teď vychází jako větší blbec. Já, která se za to stydím nebo ti, kteří mi přikyvovali tak razantně, že i datel by žádal o kurzy, protože se rozhodl upgradovat svůj zobák na díru do temelínské věže. Ale to nikdo neberte osobně, stejně jsem s vámi na nože už ze své vlastní přirozenosti.
Zcela upřímně, je mi přesně u té části těla, která se využívá v yaoi povídkách, jestli to tu bude někdo číst (a stejně tak, zda-li mě bude soudit a jak, od toho jsem si via internet našla lidi, kterým v tomhle případě důvěřuju, ne typ 'náhodný měsíc zavyl na vlka'; už jsem poučená, děkuji pěkně). Jen, tyhle plky vypadají lépe na Fujitsu monitoru než v sešitě, kde si musím vyhrát s každým tahem, aby mi někdo začal věřit, že mám za sebou deset let umělecké školy a to, co kreslím, není penis, ale strom.
Pro všechny elitářky, které by mě náhodou dohledaly a došlo jim, kdo jsem - příběh ze života: na jedné uznávané škole pro budoucí japanology jsem poznala děvče, kterému by každý z nás všech, kdo vždycky věděli, jak se má chovat správný milovník Japonska, dal minimálně kopanec. Kdo z nás nakonec studoval v Kyotu? Vy? Já? Nechcete hádat, že ne? Nedejte mi důvod k tomu, abych jako ta, která patří do zapomnění, měla pravdu.
Ego je krásná věc, ale musíte na něj mít právo a zároveň být schopni ho rozsekat na části, jako když se děti na ZŠ učí dělat grafy (které mi nikdy nešly. Vždycky byla 85% černá, pokud jsem zrovna nezrušila OS jen pohledem a netvrdila, že pevný disk je v zásuvce ve zdi, protože to jediné z těch krámů v IT místnosti drží pevně pohromadě bez lepenky).
Co se týče fyzična, jo, slušelo mi to, když jsem na sobě měla ohoz za deset tisíc z Nosferatu a kráčela si to do jablonského Kauflandu, kde mě obdivovali maximálně za to, že si můžu dovolit kupovat chlast a cigarety za 500,- denně kreditní kartou (a vypadám na to, že jsem tím byla kojená). Přesně proto se rodí peníze a styl, skutečně.
Jistě, často mi bylo říkáno, jak krásná jsem, což též podporuje ego, když už si jeden může koupit make-up/push-up podprsenku bez blbých pohledů a v obchodech, kam nechodí střední třída. Znovu, musím se zamyslet, protože většina těch, kteří/které mi to říkali, vypili to samé množství chlastu, co já, leč nebyli alkoholici-pokročilí, takže kromě toho, že, byli rádi, že vidí, byli v podstatě na sračky. Mezi mnou a žádným čtenářem tady, když já se zjelu, přijde mi krásný i můj vlastní život, k čemuž by každý psychiatr dodal: „bez komentáře“, či, pokud by měl můj styl po krabicáku: „no, ty vole.“
Ne, lásko moje, nemám aristokratické ego, protože než jsem si ho vychlastala, narodila jsem se s talentem. Líbí se mi to slovní spojení, nejen kvůli tomu, jak je mimo, ale je tak…. Tvé. Protože ego (možná ještě) mám, ale pokrytecké, ubohé a v první řadě zraněné sebou samou. Potřebuje pofoukat, ale někým jiným, než je ten, kdo ze mě dělá napalm.
Princezna z Manova království milovala iluzi princezny z hideho království a nelíbila se jí realita faktu, že to, když někdo zmiňuje alkohol v každé druhé větě, ale přitom nepíše jako retard, asi to neznamená satiru, ale závislost.
Ze mě se stává něco, co jsem netušila, že budu, ale Karel Kryl to vyjádřil přesně a já si to, ač bez svolení tohoto uměleckého boha, dovolím upravit: „ne, nejsem na kolenou – ryju držkou v zemi.“
Z dalších se stává…. druhá Lenne. Mana s nimi.
S pozdravem játrům,
G.
Žádné komentáře:
Okomentovat