Dnes jsem seděla na parapetu a pár opilců (mám hospodu zhruba deset metrů od své panelákové krabice a už je znám jménem a moc se neliší:: „Vo*e, p*co, nalej a drž hu*u") na mě volalo: “Skoč, ať je p*del!”, což mezi námi nenastane nikdy, protože na internetu nejsem od roku 2010, ale 2006 a vím, co vyjde, když člověk sečte zájemce o Novinky.cz s debilem.... zájemce o Novinky.cz.
Mně vtipnější přišlo, že kdyby nám čtyřem vyndali ledviny, jen ty mé nefrony začnou hořet, jen co uvidí zapalovač. A také, že sedím na parapetu a hulím proto, že jsem celý den bílila pokoj, abych na něj mohla zítra psát japonsky Balakrylem: „Odpusť mi, kočičí bože“, protože, když má moje kotě styl, proč by ho neměl mít celý jeho pokoj (nejsem tak hloupá, abych nepochopila, že člověk nevlastní kočku, ale naopak).
Bylo mi to řečeno, zcela jasně, když přišla kamarádka a Nero se jí vyčůral do tašky. Je naučený na kočkolit i vodítko, tudíž tohle byl záměr. Dal jen najevo, že buď kámoška jednou přinese kočku, která stojí za obskočení, nebo ať zmizí, protože chodící SMS už je: „Nero, černý, modrooký, ale ne slepý jak ta co mi dává žrádlo, nekastrovaný, brzy schopný akce, hledá partnerku. P.S.: já to šesté patro když tak skočím, děvče, ale, pro naše dobro, tenhle sloup, co potkáváš, když utíkáš v tom ghettu před pekáčem, je moje naivní majitelka. Otři se o ní a mám tě doma. Víš co, lesby a kočky, ne?“.
Ovšem, zpět ke mně na parapetu. Takhle to totiž dopadá, když prodáte ve zlatnictví otcův snubní prsten (upřímně, kdyby měl v té rakvi hlavu, možná budu váhat, ale zkuste smývat mozek z bílého kočárku a následně z černovlasé panenky, když je vám šest. Nasere to do konce života, vážně. Růžový melír je v havraní kštici fajn, dokud nemá tendenci po týdnu….jak to říct, je pro to HTML barva?).... a máte se za co napít.
Vrátím se zpět k tomu, že moje nožičky mávaly botami New Rock z šestého patra a moje játra v sobě měla v podstatě tolik promile, kolik ty boty váží. Proč převádět, stačí hlavní číslo.
Tj.: zrušila bych běžně prodejný alkohol-tester.
Děkuju, tatínku.
Za ten prstýnek, myslím.
Nechtěla jsem skočit, ani na okamžik. Zaujala mě ta obloha. Znala jsem jedno děvče, které mě naučilo tři věci:
- když umíte malovat portréty už v osmi, budete to umět celý život
- když každé ráno doprovázím do SŠ školy holku, která roste nikoliv do krásy, ale absolutní sexuální dokonalosti, mám si ukousnout jazyk nebo se podříznout občankou, protože vím, o co mi jde, i když si nekupuji Bravíčko?
- ... ta třetí měla být, že by tu oblohu nakreslila přesně tak, jak vypadala, ale to se mi nějak ztratilo v překladu.
Byla temně modrá a někde v dálce se ukazovalo slunce.
A vzápětí se Nero rozhodl, že začne kousat můj tři roky pěstovaný bambus.
Ještě, že jsem pro to zlato nemusela do hrobu. Takhle mám cigára, klid a kočku, která si na mě drápy vytiskla: „Made by me, I am the king.“
Žádné komentáře:
Okomentovat